Přišlo na nás jaro a zvalo na cesty po Vysočině…

1. 6. 2015 | Krajinomalířská setkání

Autorka: Týna Sataryová

„…aneb o malování a digitálním nomádství v České republice“

Zima letos sice nebyla nijak třeskutá, přesto jsme se již dlouhou dobu těšili, až se dny  zase prodlouží, příroda probudí a nám se do žil vlije svěží inspirace jara. Nezastavilo nás ani to, že tentokrát s námi nemohl vyrazit náš laskavý průvodce světem malířství a akrylu Matěj Lipavský. Bylo to jako vylétnout z bezpečného hnízda do širého světa. Někdy jsme si více natloukli, ale cítili jsme, že se o to více učíme.

heřmanovská svačina v jamce

 

Na šestém krajinomalebném setkání jsme obarvili plátna i sebe na Vysočině v Heřmanově. Náš geniální kamarád Jirka Nováček poté dílka ověnčil plody svého básnického střeva. Povedlo se mu slovy vystihnout to, o čem obraz mluví (básně s obrazy naleznete na konci tohoto článku).

Heřmanov

V Heřmanově se nám zalíbilo tak moc, že jsme se sem s Adeli MoravcovouPetrem Moresem o dva týdny později vrátili a vyzkoušeli si, jaké je to být digitální nomád. Ne na Kanárech nebo v Thajsku…

…ale v klidu a malebnosti české krajiny.

po práci legraci - malování

A po práci jsme vyráželi ven kochat se Vysočinou se štětcem v ruce nebo v případě Petra s grafickým Nintendem nebo pastelem.

digitální nomádi v podkroví

Když se může člověk přesunout se svou prací díky internetu, kam se mu zachce, je to krásný a svobodný pocit. Zvlášť, když se podaří vybrat nějaké pěkné místo obklopené přírodou. Nicméně nejdůležitější jsou lidé, s kterými svůj čas trávíte. My měli všechno na jedničku!

podkroví ve Skále

Poté jsme zamířily do Skály u Humpolce, kde nás ubytovala jedna úžasná rodina v pohádkovém podkroví (Ano, zase! Prostě sen!). A tak započal náš druhý jarní plenér.

Martin Perlík perlí

Jako jediný další malíř dorazil bomber a zapálený experimentátor Martin Perlík, takže akce to byla komorní. Nám to ale po všech zážitcích nadmíru vyhovovalo a moc jsme si to užili.

výstavka obrazů

Bavilo nás nad hotovými obrazy diskutovat a přemýšlet, co by se dalo příště vylepšit a z čeho se poučit. A začali jsme se těšit, až nám k nim něco řekne náš akrylový kmotr a zasvětitel Matěj.

pointilistický experiment

Jisté ale je, že Martin se svým pointilistickým experimentem od Matěje uslyší jeho oblíbenou větičku: “ty se toho nebojíš!”

poezie Jirky Nováčka

A teď už se pojďme nechat unášet na vlnách poezie…

 

Adeli:

Adeli Moravcová

Pronikám hluboko do stínu lesů

kde vzácné spatřit je sluneční svit

K místu, kde mnozí z nás bojí se běsů

kde však já nalézám kýžený klid

Tam balvany v cestě nejsou mi tíží

netvoří překážku, moudrost je v nich

Skrz ně oči předků na mou cestu shlíží

vnímám sílu jejich ve stopách svých

V korunách stromů slyším šeptat hlasy

na sluncem oděnou paseku zvou

Lákají do říše světla a krásy

však já zde ve stínech chovám moc svou

 

Martin:

Martin Perlík

Vracíš se domů?

Nad střechou stromy

mávají ve větru, vítají zpět

Vracíš se domů?

Na návsi domy

vytváří pospolu barevný květ

Dálky lákají

za kraj vesnice

za modrý horizont vyrazit sám

Dálky lákají

vlastní hranice

překonat, vždyť já tu už všechno znám

Jak čáp vyletět

z rodného hnízda

tam v dálce čeká mě neznámý kraj

Jak čáp vyletět

vzdálená hvězda

volá mě, že jinde může být ráj

Zůstávám tady

jako ten komín

Lihovar zbourali, on přetrval

Zůstávám tady

trochu se bojím

Je odvaha odejít či žít tu dál?

Na jednom místě

tolik k učení

Každičký kámen tu svůj příběh má

I na jednom místě

život se mění

Já starý kostelník zde zůstávám

 

Týna:

Týna Sataryová

V temnotě lesa tu podloží puká

rodí se stromek, na svět těší se

Netuší, jaká čekají ho muka

že tmavé větve nad ním sklání se

Nepouští k němu slunečního svitu

již od začátku musí bojovat

o každý paprsek s nimi zápasí tu

říká si, proč ho život nemá rád

Však nevzdává se a nabírá síly

vzhůru za sluncem roste jeho kmen

Dál proplétá se, tančí mezi stíny

napořád však zůstává pokroucen

Jednoho dne se mihne mezi stromy

postava štíhlá, flekatý má šat

Strom pokroucený zcela ji ohromí

rozkládá stojan, začíná malovat

V podivném tvaru malíř krásu vidí

jen ji posílí cesta klikatá

Žasnout nad krásou je posláním lidí

hluboko skrytá jejich podstata

Obdivné tahy štětce posílají

stromu pozornost, již od slunce chtěl

Tu kůra září, až les dech zatají

nad krásou stromu, symfonií těl

 

Katka:

Katka Čambalová

Krajina snová

v náruč tě schová

pažemi smrků

objímá

Bezpečí cítíš

v barevném kvítí

že čas utíká

nevnímáš

Jak stěny domu

ční kmeny stromů

svorně tě chrání

před větrem

Koberce mechů

z jehličí střechu

cítíš se v míru

v srdci svém

Není vězením

toto zázemí

tři prsty břízek

zvou tě ven

Příroda dýchá

přesto je tichá

vybíháš do ní

za sluncem

Snad nekonečný

je prostor věčný

nakonec přesto

unaví

Zakřupe chvojí

zpět náruč svojí

krajina snová

nastaví

 

Lukáš:

Lukáš Vik

Lidi nic neví, krajina vzpomíná

na rudé střechy, barevné stěny

na vesničku zařízlou do klína

čas plyne a vše se mění

Kde byly stavby, kvete kvítí

barevné stejně jak ty domy

do stinných dvorků slunce svítí

tiší svědkové, v dálce stromy

Z paměti Země nesmaže se

vzpomínka, která tiše usíná

Pro ni se vzduchem stále nese

dětský smích. Krajina vzpomíná…

 

Jirka:

Jirka Nováček

A nakonec básníkova meditace beze slov… ticho lesa…