Obrázky pro radost: skřítek Jarníček

Ráda kreslím obrázky pro radost. Takové, které si vysníte, chtěli byste je mít doma a těšit se s nimi každý den. Letos v květnu mi napsala Soňa. Její přítel Jirka prý miluje jaro a chtěla by ho obdarovat obrázkem jarního skřítka.

Nakoukněte pod pokličku, jak obrázek vznikal.

Z e-mailu pro Soňu:

„Ještě v posledních záchvěvech jara jsem dnes vyrazila do klášterní zahrady a začala hledat (skicovat:-) skřítka Jarníčka. Skicu posílám v příloze.

Tenhle skřítek se v přírodě zjevuje, když se pořádně rozpučí jaro, hlína se zahřeje a zavoní a včelky už netrpělivě pátrají po prvních květech. Má kouzelnou hůlku, kterou pomáhá stromům rozkvést. Je to větvička plná rašících pupenů, s prvními zeleně zářivými lístky a obsypaná květy všech možných stromů (jabloň, hruška, trnka…). Hůlku jsem dala skřítkovi místo rýče, který myslím chtěl Jiřík. Došlo mi, že tohle nářadí je z lidského světa – skřítci mají svá jemná kouzla a rýč nepotřebují. Přes rameno mu visí brašnička z lopuchového listu. V ní má schovaná různá spící semínka, která sází na místa, kde bude rostlinkám dobře. Vlasy má Jarníček rozčepýřené a připomínají květ pampelišky (nebo sluníčko:-) Na hlavě má klobouček, který také vypadá jako kalich květu pampelišky. Límeček má z bílých květů hluchavek a také listů pampelišky. Kalhoty má z jarních lístků, tu a tam z nich čouhají kořínky a vyrůstají kvítka. Jarníček chodí bos, aby se stále dotýkal země a cítil její náladu.. a také aby se mu dobře hloubily důlky pro semínka (což velmi šikovně obstarává palcem u pravé nohy:-))

Přejete si, aby byl skřítek podobný Jirkovi?”

Soňa odpověděla:

„Ten je krááásnej :-) Fakt úžasný, i ta kouzelná hůlka a všechno! Chtěla bych, aby byl Jiříkovi podobný – takže tmavě hnědé vlasy a zelenohnědé oči. Děkuju.”

Další den Soně píšu:

„Pro potěšení posílám fotku, jak dnes pokračuji se skřítkem. V botanickém klíči si kontroluji dobu kvetení různých kvítek, aby to správně sedělo :-)”

Po naskicování obrázku tužkou jsem začala kreslit linku zředěnou hnědou tuší.

Nakonec přišly na řadu pastelky. Vybarvování je takovou mojí meditací – vybarvuji, vybarvuji, vybarvuji, dokud není hotovo.

Uznat, že obrázek je hotový, bývá nejzapeklitějším oříškem :-)

Píšu Soně:

„Milá Soni, v příloze posílám hotového skřítka Jarníčka. Může takto být? Také můžeme vymyslet krátké věnování pro Jirku, které k obrázku napíšu.”

Z odpovědi mám radost:

„Jarníček je naprosto boží! Děkuju, myslím, že Jiřík bude nadšenej :-)”

K hotovému obrázku píšu osobní věnování a podpis. Pak skřítek putuje do rámařství a brzy na to do rukou Soni. Těší se, že to bude dárek pro Jirku k narozeninám. A mě těší milé doporučení od ní:

„Od Adélky máme již několik obrázků a další se chystá. Nejprve jsme si pořídili pár již hotových obrázků a pak mého přítele napadlo mi dát k Vánocům jako dárek obrázek jen pro mě a nechal mi namalovat vílu Podzimku. Obrázek mě vzal za srdce a pokaždé, když se na něj podívám, vykouzlí mi úsměv a zahřeje mě u srdce. Další obrázek, skřítka Jarníčka, jsem objednala na oplátku příteli k narozeninám a výsledkem byl nadšený. Adélka přistupuje ke každému obrázku s maximální zodpovědností, promýšlí, propracovává detaily, citlivě zpracuje jak nápady, které má člověk při objednávání v hlavě, tak domyslí další a vše sladí do dokonalého celku. Každá její postavička má duši a své vlastní kouzlo. Můžeme její tvorbu vřele doporučit každému, kdo chce mít doma kousek radosti a štěstí, které jsou obsažené v každém jejím obrázku.“