Malba je škola naděje. Nikdy to není úplně v p*deli

Autorka textu: Týna Sataryová

„…teda, abych byl přesnější, někdy jo…“

Akryl nás nadchnul! Lépe řečeno magický mix skvělého lektorování Matěje Lipavského, příjemné prostředí michelského ateliéru a vzrušující mrazení v zádech při noření se do výtvarného projevu starých mistrů. Ehm, ehm… možná má svůj podíl i švédský stůl, který je setkání od setkání bohatší na pochutiny nejrůznějšího druhu.

Proces tvorby a postupné rození obrazu je vskutku fascinující! Z liniového výrazu kresby…

…se zrodí malba mluvící jazykem barevných tahů štětce.

Občas se sláva starých časů prolne s technickými výdobytky moderní doby. Důležité ale zůstává to, aby obrazy nepůsobily unyle, anebo cituji „vykastrovaně“! Musí mít koule, aby to jak se patří jelo!

„Hul to tam. Jeď, jeď!“ ozve se znenadání, přesně ve chvíli, kdy pozornost umdlévá. „Odstupuješ? Neodstupuješ!“ Matějova intuice je zkrátka neomylná, a přesně ví, kdy je potřeba nás namotivovat (když už nemalujeme, ale jen unaveně otíráme štětec o plátno).

Někdy se totiž vyplatí minutu sedět vpovzdálí než půl hodiny malovat. Bez odstupu se ztratíte v džungli nepodstatností.

Dlužíme mu už spoustu piv. Občas nám do obrazu přidá pár skvrnek a najednou to dostane grády! Adeli dokonce poradil, jak provést detetizaci (neboli jak udělat z tety opět mladou holku).

Učíme se různé vychytávky. Máte širokou předlohu, ale úzké plátno? Žádný problém!

Adéla Imreczeová okouzlila nejen svým výtvarným umem, ale i dokonalým malířským outfitem. Edgar Degas: Závod: amatérští žokejové u povozu

Také Adeli Moravcová se do díla pustila s neochvějnou precizností. Obě na svých výtvorech pracovaly obě odpoledne v ateliéru. Berthe Morisot: Kolébka

Zatímco já jsem poněkud bomber a vypadly ze mne obrazy hned tři. Paul Cézanne: Most v Maincy, Vincent van Gogh: Japonaiserie a Most v Asnières

Klára Honzáková se nezalekla rozostřených kontur Bonnardových obrazů a během jednoho sezení vyšvihla obědvající děti i s (nevykastrovanou!) kočkou. Na druhém sezení malovala podle zimní fotografie. Pierre Bonnard: The Lunch of the Little Ones

Třešnička na závěr. Matěj vždycky mezi učením ještě stihne namalovat několik obrazů. Posledně si dokonce střihl „realitu ateliéru“ a krásně vystihl děvčata ve víru tvorby.